"Zdravím vás děti, dneska si povíme pojádku o červené Karkulce". "Ale né, tu už dávno známe!" pravily děti.
"Dobrá tedy, povím vám pohádku ve které vystupuje stará babička, chtivá po ohonu a slastném mrdu.." "A jak se ta pohádka jmenuje?" vykřikuje Čenda.
"Chtivá důchodkyně" říká vypravěč. "Celý příběh se odehrává na jednom sídlišti, kde chodí v noci důchodci spát." "Je to Márnice?" vykřikla Jarmilka.
vypravěč, docela namrdaný přerušováním od těch malých smradů vykřikl: "Ne, byl to domov důchodců a kdo mne ještě přeruší dostane do tlamy roubík!"
I děti se polekaly a vypravěč pokračoval... "Žila, byla v tom domově pro seniory také jedna starší bába. Jenže nebyla to ledajaká bába..." "Byla to ježibaba!" vyhrkl Čenda.
A to neměl dělat... vypravěč vstal, chytl ho za kšandy, vyzvedl do vzduchu a pověsil na věšák. Že byl ale klučina při těle, věšák nevydržel a Čenda, brečíc, spadl na zem. "A máš to ty hajzle!" pomyslel si vypravěč, již klidný jako mnich v klášteře.
"Bylo osmnáctého a bába čekala pošťáka, neboť se k ní měly brzo dostavit chtivé vnučky.. Bába pobírala kolem osmi tisíc a její sen byla noc s mladým samcem. její manžel, buďiž mu země lehká, i když nikdy pohřben nebyl, chtěl sex snad jednou do roka. Bábin jedinný námý obchod byl sexshop, který se po bábiných častých návštěvách áhadně přesunul do prázdných prostorů vedle domovu důchodců. Řeknu vám, milé děti, že od té doby je tam bába (říkejme jí prostě škatule) pečená, vařená.
Ale i přes plnou skříň erotických pomůcek paní škatuli stále něco chybělo. "Ach, mít tak k dispozici ještě jednou pořádný ohon..." říkávala si pro sebe každý den.
To víte děti, že to občas zkusila na ošetřovatele, ale ti ji vždy sklidnili po svém. Dvě tabletky Rohipnolu.
Ale co to škatule neslyší?! Pošťák přijel na svém starém, zrezlém kole s rozbitými blatníky. Bábě to pokaždé připomene kolo jejího manžela a to ji opravdu hodně vzruší. pošťák sesedá s kola a huláká: "Tož kurva, vy nechcete důchody bo co?!" Důchod není to jedinné po čem toužím pane pošťáčku.. Bohužel již mi nohy neslouží a než bych k vám došla, zestárnul byste. vy jste ale takový mladý, čiperný, přineste mi ten důchod tady, odměním se vám.
Bába zabouchla okno a šla se připravit. V koupelně na sebe nastříkala Dior a učesala si vlasy - ale vlasy to asi nebyly - V tu chvíli již pošťák doběhl do posledního patra věžení pro důchodce.
Oba se vzájemně pozdravili, škatule se ho zeptala jestli nechce dál, že se jí to nechce podepisovat ve dveřích.
bába měla docela nahnáno, neboť poťáka zastupoval jeho syn, Mirek. Ale udělejte si tu pohodlí, pobízela muže škatule.
Po chvíli koukání se ho bába dotkla a dala mju pusu, prostě ho začala svádět. On se samozřejmně nebránil, neboť byl ještě panic a chtěl zkušenější.
Bába se začala svlékat a pošťák šel zamknout dveře. bába se mezitím svlékla. "Jak to chceš, koloušku?" Povídá vzrušeným hlasem.
"Já nevím, jsem to ještě nedělal" říká Mirek třesoucím se hlasem. Tak už se svlékni sakra, doléhá na pošťáka důchodkyně.
Tak tam po chvíli stojí, celí nazí a oba jsou v rozpacích. (Jak bych měl začít?) myslí si pošťák a škatule jako kdyby mu četla myšlenky vezme do ruky jeho péro a začne mu ho honit.
Pošťák je sice v sedmém nebi, ale pak si povšimne houpající se visící kůže na bábiné ruce a je mu zle. "Copak? Nelíbí?""Ale líbí, to víte že jo, jenom abych brzo nebyl, víte?""To tě tak vzrušuji? řekla s úsměvem důchodkyně.
"To ani ne..." v tu chvíli ho přeruší bába se slovy: "Dost bylo přípravy, strč ho do mne" Pošťák neměl na výběr, bába si lehla na postel strhla pošťáka s sebou.
Teď leží Mirek na Bábě a je mu už o poznání lépe. Uchopuje svůj penis a opatrně vkládá do bábiny kundy. Ach, ta slast.
Mirek, celý vzrušený přírážel jako pes. Po třech minutách začali oba souhlasně sténatr a blížil se jejich společný orgasmus, jaká souhra!
Oj, oh, oh, oh, ještě víc, přidej Míro, neboj se, ještě, noták, správně, přitlač. Míra se drží bábiných rad a příjde mohutný výstřik do bábiny kundy.
"Tak, ted mne uděláš pusou a pak dáme durhé kolo" povídá důchodkyně, celá vzrušená sedící na mokrém prostěradle.
Pošťák zprvu váhal... Bába neznala žiletku a její okundí připomínalo zarostlý prales plný smradu a mrdu. Ale než stačil pošťák něco říci, bába jej prvně uchopila za hlavu a přisunula jeho rty a jazyk ke své kundě.
Mirek tak místo jedinného slova olízl chlupy na bábině kundě. (Snad nebude pelichat) pomyslel si a usmál se na chlupatou kundu.
V tom bábě zazvonila židle. "A, někdo mi volá" říká Mirek a loví z kapsy telefon. "Prosím? Ach, to jsi ty mami. Ne, jsem v pohodě. neboj, nikdo mě nesrazil na kole, cože? No, teď jsem v domově důchodců, roznáším jim důchody. No nevím proč si ty kůže líné, pro ně nesejdnou dolů, ale už brzo přijedu domů.
Že mám navštívit tvou kamarádku? Kdo to posímtě je? Řekni mi v jakém pokoji bydlí.. Tak jmenuje se Jarmila Svrabová? Pokoj 205? Dobrá, zajdu tam. "Ale nikam nemusíš, Mirečku", směje se na celé kolo škatule. "Já jsem Jarmila Svrabová. To je překvapení co?" Mirek jenom převrátil oči a smutně povzdechl: "Na tohle nikdy nezapomenu". Jarmila s roztaženýma nohama leží na posteli a stále se usmívá. "Tak pojď Mirku, máme na to ještě celou noc!"
"Jé, to byla krásná pohádka" povídá Barunka. "Ano, byla", povídají otatní děti sedící v hloučku kolem vypravěče. Ale Jeník, nejchytřejší ze všech dětí stále přemýšlel. "Pane vypravěči! Vy se přeci také jmenujete Mirek. Tu pohádku jste si vymyslel že?" "jsi snad detektiv, buď rád, že sem vám řekl nějakou pohádku!" Teď mazejte spát, s té povídky se mi postavil, tak si chci ještě užít." Tak děti odešly domů, vypravěč zhasl a za svitu měsíce mu leštila klacík paní Anča dlaňová...
