neděle 2. ledna 2011

XXX

Malý Johny, ustrašený chlapec s vykulenýma modrýma očima, se nanarodil do příhodných poměrů. Matka zemřela při porodu a jeho otec, zatvrzelý alkoholik a surovec, mu to měl za vinu. Ani ve škole to neměl lehké. Každý den se stával obětí kanadských žertíků a nežřídka kdy ho vrstevníci zbili tak ošklivě, až musel utéct domů. Otec namísto pomoci svého syna zbil a poslal do práce se slovy: ,,Bez peněz se nevracej!" Johny pracoval v blízké hospodě "U Duhy" jako pingl pod vedením přísného šéfa, který své zaměstnance okrádal o poctivě vydělané peníze. Johny musel za pár dolarů roznášet pití, vytírat ošlapanou, mahagonovou podlahu, přenáštt zboží a když něco rozbil, nedostal nic. Vracel se vyčerpán a na pokraji svých sil domů a jeho jediný přítel byla televize. Stará dřevěná bedýnka s popraskanou obrazovkou, ohnutou anténou a vypadanými knoflíky, pomáhala Johnymu zapomenout na všechna ta utrpení. Před usnutím pravidelně odříkával svou modlitbu, ve které naléhavě prosil o pomoc a záchranu. Postupně si však uvědomoval, že jeho prosby nikdo neposlouchá, že mu žádná tajemná bytost na koni nepřijede na pomoc. Alespoň tohle si myslel, než se J přihodilo něco neskutečného. Ten den byla sobota. Johny ráno vstanul, posmutněl a pronesl: ,,Tak to přece jenom nezafungovalo..." Sobota byla jediný den, kdy měl volno a mohl se věnovat svým koníčkům. Zapnul televizi a těšil se na hezkou podívanou, naneštěstí se dočkal pouze ostrého záblesku a prsknutí. ,,Co budu dělat? Otec mě zbije, jakmile se to dozví." Bohužel nebyl daleko od pravdy. Zanedlouho do jeho pokoje vstoupil otec a vlídně pronesl: ,,Je všechno v pořádku?" ,,Ano" odpověděl Johny, překvapen z otcova vlídného jednání. Poalu mu začalo docházet, proč s ním jedná otec tak vlídně. ,,Víš, nemáme teď moc peněz... Budeš se muset rozloučit se svou televizí, musíme jí prodat." Johnymu je do pláče. Má se rozloučit se svým nejlepším a jediným kamarádem, protože si otec napůjčoval spoustu peněz. ,,Co to má být? Johny, co je s tou televizí?! Tys jí skazil?" ,,Ne, tatínku, né.." Soukal ze sebe vyjevený klučina. To už ale otec, beze vší vídnosti, vytáhnul opasek a chtěl svého nebohého synka uhodit. ,,Prosím, já to vysvětlím" křičel a uhýbal otcovým ranám. ,,Prosím, pomozte mi někdo" zaúpěl naposledy Johny. V pokoji se rozjasnilo, ze staré rozbité televize vyšlehl sloup světla a vtáhl Johna do svých útrob. Otec se chvíli divil, ale nakonec se jenom pousmál: ,,Alespoň funguje." ,,Co se to se mnou stalo? Kde to jsem?" pronesl udivený Johny, ale místo odpovědi uslyšel jenom dusot koňských kopyt. Zvedl se ze země a rozhlédl. To co spatřil,mu vyrazilo dech... V televizi rád sledoval naučné pořady o přírodě, obzvláště ho zajímala tropická džungle, ale tuhle prapodivnou krásu nikdy neviděl. Johny stál na skleněném zrcadle s vyrytým nápisem oranžové barvy. Bylo tam napsáno: ,,Vítej cizinče". Kolem dokola rostly prapodivné rostliny. Do výšin se tyčily oranžové palmy, obtočené šedými liánami mohutného vzezření. Tráva měla fialovou barvu a celé to vypadalo velice bizardně. Jediná věc, která Johnymu připadala stejná byla obloha. ,,Sluníčko, moc rád tě opět vidím" zvesela zabreptal. Dusot koní se stále přibližoval. ,,Ííííííííííííhááááááááááá" Kočár tažený dvěma páry křišťálových koní seskočil z nebes a zastavil před Johnym. Kočí uklidnil koně a otevřel dvířka ke kočáru.